pondělí 23. prosince 2013

MODRÁ JAKO SAFÍR

AUTOR: Kerstin Gier
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Saphirblau
SÉRIE: Drahokamy
DÍL: 2/3
POČET STRAN: 352
RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Z PŘEDCHOZÍHO DÍLU! RECENZE PRVNÍHO DÍLU TADY :)

Modrá jako Safír je druhý díl trilogie o cestování časem. Kniha přesně navazuje na první díl Rudá jako rubín, hlavní hrdinkou je tedy opět Gwendolyn, která nečekaně zdědila časocestovací gen. Musí se okamžitě naučit, jak zapadnout do nejrůznějších období, aby nepůsobila příliš nápadně. Navíc je zamilovaná do Gideona, který se jednu chvíli tváří, jako když bez Gwendolyn nemůže žít, a podruhé si jí vůbec nevšímá.


Druhý díl příběhu začíná prakticky tam, kde skončil díl předcházející. Já si po těch několika týdnech, co jsem četla Rudou jako rubín připadala trochu zmatená, nevěděla jsem, co se děje. A to je možná důvod proč jsem se ze začátku nemohla vůbec začíst. Chybělo mi připomenutí předchozího děje, které mohlo být nějak hezky vpleteno do příběhu, a které by mi pořádně osvěžilo paměť. Nemůžu z toho však vinit autorku, je to jen moje chyba, že mám paměť jako akvarijní rybička. Když jsem se však zorientovala v ději, od knihy jsem se nemohla odtrhnout.

Příběh má skvěle nakročeno k hezké sérii již od prvního dílu. Druhý díl zůstává stejně čtivý jako ten předchozí, avšak i tak mi přišel trochu horší. V poslední době si všímám, že druhé díly bývají jen takovou vyplní mezi první a poslední knihou, což mě trochu mrzí. Nemohu si pomoct, ale i v tomto případě to tak je. Očekávala jsem alespoň nějaké řešení problémů a tajemství, které se ale nejspíš povlečou až do posledního dílu. Nicméně doufám, že v Zelené jako smaragd nebudu krutě zklamána prostým řešením. Očekávám něco velkolepého, co oslní můj mozek a já nebudu schopna se vzpamatovat.


Dialogy jsou něco, co mě na téhle knize skutečně baví. Oproti jiným knihám působí mnohem víc reálně. Je v nich ironie a sarkasmus, dokážu se u nich smát a co je hlavní, dokážu si představit, že podobně probíhají rozhovory s mými skutečnými kamarády. A právě ty dialogy jsou to, co dělá tuhle knihu tak čtivou. Hlavní postava Gwendolyn se i v trapné a nudné situaci dokáže projevit jako vtipné děvče. Kromě Gwen se objevuje ještě jedna velmi vtipná postava. Je jím chrlič Xemerius, kterého vidí pouze hlavní hrdinka. Jeho přítomnost tak nějak zachraňuje to, že se v druhé knize vůbec nic neděje.

Gwendolyn se oproti první knize vůbec nezměnila, neměla k tomu žádný důvod. Na můj vkus je hrozně zmatená a lehkovážná, ale je těžké nemít jít ráda, zvlášť když hlavně při jejích slovech se vždy směji nejvíc. Jediná věc, která se u Gwendolyn vyvinula, je její cit, který chová ke Gideonovi. V prvním díle se teprve zamilovává, ale v druhém díle je v tom jasně až po uši.


Gideon je kapitola sama pro sebe, protože je tak strašně náladový, že Gwendolyn ani já se v něm nedokážeme vyznat. Občas bych mu vrazila facku, jindy jsem z něj skoro tak omámená jako Gwen. Osobně doufám, že autorka má pro něho nějaký temný nečekaný příběh, a že jeho chování se trochu vysvětlí.

Co mi přijde naprosto neskutečné je fakt, že autorka dokázala napsat knihu tak čtivou, vynechala všechny nepotřebné detaily, a i přes to, že příběh skutečně stojí na místě, já se od něho nemohla odtrhnout. A věřím, že to tak mělo více lidí.
Prvnímu dílu jsem dala čtyři hvězdy a tenhle počet zachovám i teď, protože tři je pro Modrou jako safír moc málo. Teď se jdu těšit na další díl!

5 komentářů:

  1. No, já nevím, ale mě bavila Modrá jako safír ještě víc než Rudá jako rubín. Připadám si trochu zmatená, ale vždycky jsem si myslela, že v druhém díle se toho stalo naopak mnohem víc než v tom první...i když je to asi subjektivní, ale souhllasím s tebou, že se nic nevysvětlilo, ačkoli já to brala jako klad téhle knížky, protože jsem ta vysvětlení ani moc nečekala. Jenom si pamatuju, jak jsem po dočtení Modré čekala půl roku na Zelenou jako smaragd a s kamarádkama jsme stačily za tu dobu vymyslet spoooustu konspiračních teorií, co se může stát, ale věř mi, ten konec určitě nečekáš! Tedy, pokud nejsi člověk se skrytým nadáním pro předvídání budoucnosti, nebo tak něco...Na poslední díl se prostě rozhodně těš - já z něj byla úplně vyřízená (v dobrém slova smyslu)! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když to tak vezmu, tak mě obě knihy bavily zhruba stejně, obsahovaly poměrně dost událostí, jenže já byla zklamaná právě tím, že se prakticky nic nevyřešilo a děj se dokola opakoval.
      Já už mám v hlavě taky několik teorií, jak série bude končit, ale doufám, že budu překvapena. Podle tvých slov snad nebudu zklamaná, takže Zelenou si pořídím co nejdřív :)

      Vymazat
  2. Tak to doufám, že se ti to bude líbit :). A pěkné svátky ;).

    OdpovědětVymazat
  3. Mě se druhý díl líbil víc než ten první. Kniha byla úžasná. Někdy si jí chci přečíst znovu :)

    OdpovědětVymazat

Těším se na váš komentář! :)