pátek 18. července 2014

BÍLÁ JAKO SNÍH, RUDÁ JAKO KREV*

AUTOR: Alessandro D'Avenia
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Bianca come il latte, rossa come il sangue
POČET STRAN: 270

Italský autor Alessandro D'Avenia se do literatury zamiloval už jako student. Láska k ní ho neopustila při studiu na univerzitě v Římě ani ve funkci učitele latiny a řečtiny. Jeho první román Bílá jako sníh, rudá jako krev byl přeložen do dvaceti jazyků a dočkal se filmového zpracování.

Šestnáctiletý Leo vede obyčejný život plný nesnesitelné školy, projížděk na batmopedu a hraní fotbalu. Dlouhou dobu je zamilovaný do starší dívky s nádhernými rudými vlasy Beatrice. Jenže než se Leo odváží dívce sdělit své city k ní, Beatrice onemocní.

zdroj
Leo má rád fotbal, Beatrice a sen, který zatím nemá. Přestože by chtěl dělat spoustu věcí, chybí mu motivace k jejich realizaci. Leo bývá namyšlený a na šestnáctiletého kluka je velice nevyspělý. Na druhou stranu působí jemně a křehce, citlivost chlapce se projevuje jeho přemýšlením a občas i chováním. Spojují se v něm protiklady a Leo sám musí poznat, jaký vlastně je. 

O Beatrice nevědí čtenáři skoro nic, stejně jako Leo. Ten si myslí, že je do ní zamilovaný, ve skutečnosti miluje svou představu o dívce s rudými vlasy. Leo pláče za Beatrice, dokonce jí daruje krev, ale stále není schopen s ní promluvit, dát jí najevo své city. Truchlí pro neznámého člověka a nevšímá si milující osoby, kterou má před očima už několik let. Střet s nemocí není přímý, Leo vidí pouze povrch, ne rozkládající se vnitřek. Čtenáři tak nemají šanci podívat se do duše umírající dívky.

zdroj
Pohled Lea zbytečně omezuje rozsah příběhu. Čtenář vidí jen Lea a jeho pohled na svět, nedozví se nic navíc o postavách a musí si domýšlet to, co tam není. Nepřirozené jsou především dialogy postav a jejich filozofování, takhle prostě mluví pouze postavy v knihách, v normálním životě by to nešlo. Leův popis světa je barevný, jelikož dělí pocity a osoby na barvy. Zatímco milovaná Beatrice představuje rudou, školu a nudu zastupuje nekonečná a děsivá bílá barva. 

Moc nerozumím srovnání Bíle jako sníh se slavnějším příběhem Hvězdy nám nepřály. Jediné, co mají tyhle dvě knihy společné, jsou hrdinové ve stejném věku a umírající lidé. Bílá působí nedodělaně a povrchně plácá o životě a první lásce, která vlastně ani není první láskou. Ukazuje pomíjivost lidského života a věcí, které považujeme za samozřejmé. Když něco chceme, musíme za tím jít, protože pak už to tam nemusí být. 

* Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.
DALŠÍ RECENZE: TADY (abyss-mystery.blog.cz); TADY (mmargareta.blogspot.cz)

2 komentáře:

  1. Na knihu jsem zvědavá. Jsou na ní celkem rozporuplné názory. Tak jsem zvědavá jaký názor na ní budu mít já :)
    Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozporuplné názory na ní rozhodně jsou, záleží jak se člověku podobné příběhy líbí. Já jsem taky zvědavá, jak se ti bude líbit. A děkuji :)

      Vymazat

Těším se na váš komentář! :)