úterý 2. prosince 2014

ESEJ O TRAGÉDII

AUTOR: Elizabeth LaBan
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Tragedy Paper
POČET STRAN: 285

Elizabeth Laban je americká spisovatelka žijící ve Filadelfii. Dříve pracovala pro zpravodajství NBC a vyučovala ve škole. Její první román Esej o tragédii získala ocenění a práva na knihu byla prodána do několika zemí.


Nastává podzim a s ním i škola. Duncan nastupuje do posledního ročníku na Irvingově škole. Hned na začátku školy prožije obrovské zklamání, když zjistí, že má pokoj po Timovi, na kterého by Duncan nejraději zapomněl. Jenže Tim novému majiteli pokoje zanechal horu cédéček a Duncan se chtě nechtě musí vrátit do okamžiku z minulého roku, jehož obrazy bude mít před očima až do konce života.

Duncan je student čtvrtého ročníku na Irvingově škole a s tím je splněno několik pěkných tradic a nepříjemných povinností. Ročníková hra patří mezi jednu z těch příjemných tradic, protože zástupce čtvrtého ročníku vymyslí hru, které se pak účastní celý ročník a několik vybraných studentů ze třeťáku. Na esej o tragédii by však všichni studenti nejraději zapomněli. Jde o úkol zadaný učitelem literatury a studenti posledního ročníku ho píší každý rok.

zdroj
Když Ducan v novém roce dostane ten nejhorší pokoj, je zklamaný. Jenže mnohem horší je pocit, že ho dostal po Timovi, který po sobě zanechal spoustu cédéček s vyprávěním o jeho minulém roku. Tim je albín a považuje to za největší tragédii svého života, od které se odvíjí téměř všechno, co se mu stane. Tim mluví o tom, jak se v minulém roce zamiloval do krásné a oblíbené Vanessy, jejíž city k Timovi byly podobné těm jeho. Jenže jejich vztah probíhal skrytě, neboť Vanessa se bála o své postavení. A pak se stalo něco, co změnilo Tima i Vanessu a ovlivnilo to i Duncana, který byl v té době ve třetím ročníku a s Timem nebo Vanessou se vůbec neznal.

Příběh Duncana a příběh Tima jsou dvě odlišné linie, které se odehrávají v dvou po sobě jdoucích letech. Zatímco Duncan chce zapomenout na minulost a užít si příjemné chvíle se svojí dívkou Daisy, Timova nahrávka ho  nestále vytrhuje z normálního života. Timův příběh se stává tím nejdůležitějším, jak pro Duncana, tak pro čtenáře. Čtenář může mít problém se čtením knihy hlavně na začátku, přestože obě linie jsou rozlišeny a Duncan vypráví v er-formě a Timovy nahrávky jsou v ich-formě.

Neuvěřitelně čtivý příběh o dospívání několika lidí ukazuje, že každý si prožívá různě velkou tragédii. Kniha přináší velkou záhadu, kterou čtenář objeví jen tím, že bude číst dál a dál. Za sebe musím říct, že odhalení bylo spíše zklamáním, čekala jsem něco víc. Přestože se Elizabeth Laban snaží udržet pozornost čtenářů právě kvůli neobjasněné situaci, hlavní myšlenka románu spočívá v něčem jiném.

Esej o tragédii je taková vylepšená a čtivější verze knihy Hledání Aljašky s prvky Bílá jako sníh, rudá jako krev. Tahle kniha se mi z těchto tří zmíněných líbila nejvíc. Už na začátku mě román vtáhl do sebe a určitě to má něco společného s použitím netradiční hlavní postavy, kterou představuje albín Tim. Esej o tragédii je prostě okouzlující a nádherně napsaný příběh – přesně jak se píše na obálce.

DALŠÍ RECENZE NA ESEJ O TRAGÉDII: TADY (bastera.blogspot.cz); TADY (imoox.blogspot.cz)
PODOBNÉ KNIHY: Bílá jako sníh, rudá jako krev; Hledání Aljašky

11 komentářů:

  1. Na tuto knihu se hodně těším. :))

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle knihu mám v plánu číst těšně před Vánoci. Moc se na ni těším. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Esej bych si chtěla hrozně přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  4. Mě ten konec úplně neuspokojil, přišlo mi, že tam něco chybělo a tu velkou záhadu jsem ke konci i správně odhadlo, jop. Ale našlo se tam i dost věcí, které se mi vážně líbily, takže rozhodně nelituji toho, že jsem si tu knížku také přečetla. :)
    A moc hezká recenze, jen si nejsem jistá, jestli jsi v tom třetím odstavci od spodku neprohodila jména Tima s Duncanem, tak se na to kdyžtak mrkni. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně připadalo, že dělali celou dobu z komára velblouda a ten konec prostě neodpovídal jejich přemrštěnému chování. Přesto je to ale nádherná kniha, proto tohle ráda odpustím.
      Díky za upozornění! Už je to snad opraveno :)

      Vymazat
  5. Jsem ráda, že se Ti také líbila, mně konec nevadil, bylo to aspoň jednou něco jiného, než jejich oblíbená smrtelná nemoc :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky nevadil, jen mi předchozí chování Tima připadalo trochu přemrštěné a to velké odhalení tomu potom neodpovídala. Ale rozhodně máš pravdu, lepší jak smrtelná nemoc! :D :)

      Vymazat
  6. Mám ji na vánočním seznamu :) Mám pocit, že ji četli už snad všichni a já se nemůžu dočkat, až se k nadšenému davu připojím :)
    Vypadá to hrozně zajímavě a tajemně. Potíž s koncem jsem, podobně jako to popisuješ ty zde, měla trošku u Moře klidu. Čekala jsem něco víc, něco horšího, něco drsnějšího. Přesto je to pro mě jedna z nejlepších knih tohoto roku.
    Snad se mi bude Esej zamlouvat! Aljaška se mi nelíbila a Bílou jako sníh, rudou jako krev mám teprve v plánu :)
    Krásná recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě Moře klidu naopak přišlo perfektní ve všech směrech, ale dokážu si představit, že jsi čekala víc. Já stejně tak čekala víc tady, ale konec rozhodně neshazuje celý předchozí příběh, takže mi to nevadí :)
      Bílá jako sníh mi přišla až zbytečně průměrná a nudná, Aljaška byla jen o trošičku lepší. Taky doufám, že se ti Esej bude líbit! :)

      Vymazat
  7. Na tuhle knihu jsem strááášně zvědavá. Mám teď mnohem radši takovéhle příběhy, než třeba nějaké fantasy nebo sci-fi. A po tvojí recenzi pevně věřím, že se mi kniha bude líbit. Snad Ježíšek nezklame a naježí mi ji. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě tenhle žánr momentálně baví nejvíc :)

      Vymazat

Těším se na váš komentář! :)