sobota 6. června 2015

PROČ SI PŘEČÍST ZLODĚJKU KNIH

AUTOR: Markus Zusak
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Book Thief
POČET STRAN: 528

Zlodějka knih patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Teď v březnu jsem ji četla podruhé, protože se mi ji podařilo propašovat do seznamu knih k maturitě. Kdyby mi někdo požádal, ať vyberu knihu, kterou by si měl přečíst každý, ukázala bych na Zlodějku knih. Jedna z mých prvních recenzí patřila právě téhle knize. Moc ráda bych napsala recenzi novou, v případě Zlodějky však nenacházím vhodná slova. Navíc už to stejně všichni četli, že? A pokud ne, tak snad vám následujících pár bodů přiměje k tomu si tuhle nejúžasnější knihu na světě pořídit.

1. Vypravěčkou je Smrt. Smrt, kterou baví představa lidí o tom, jak chodí zahalená v černém a nosí si s sebou kosu. Smrt, která odnáší své duše přehozené přes rameno, a pokud člověk hodně trpěl, nese jeho duši v náručí. Smrt, která vyvrací lidské rčení, že válka je nejlepší přítel smrti. Smrt, které záleží na barvě nebe, když duše odnáší. 

2. Hlavní postava Liesel. Smrt vypráví příběh Lisel, který mladá dívka napsala do malé černé knížečky a pak ji při bombardování ztratila. S Liesel se poprvé setkáváme, když s matkou jede vlakem k pěstounským rodičům. A aby Liesel trpěla trochu víc, po cestě ztratí svého bratra a musí ho pohřbít v neznámém městě, kam se již nikdy nevrátí. Liesel vidíme vyrůstat a měnit se. Mnohdy se při čtení zdá, že postavy jsou jako živé, v případě Zlodějky knih to není jinak. Liesel by klidně mohla vystoupit z papíru a nikdo by se snad ani nedivil.

zdroj
3. Knihy. První knihu, kterou si Liesel ukradne, je Hrobařova rukověť. To se stane těsně poté, co pohřbí svého bratra a je nucena dojet k novým rodičům a navždy opustit svou pravou matku. Z Liesel se brzy stává zlodějka knih, těžko ji za to můžeme odsoudit, když tak miluje slova. Liesel nezáleží na tom, jakou má kniha obálku, ani na tom, co je uvnitř. Ona oceňuje pouhý fakt, že v ruce může  tuhle svázanou hromádku papíru vůbec držet. 

4. Slova. Přestože si Liesel nese titul zlodějka knih, na začátku neumí číst. Slova jí dělají samé problémy a malá blonďatá německá dívka s nimi bojuje. Slova jsou mocná, celý příběh to skutečně úžasně dokazuje.

5. Nacistické Německo. Už jsem se zmínila, že se příběh odehrává v Německu během druhé světové války? Že ne? Tak tady to máte. Už chápete, jak může příběh s nacistického Německa dokazovat, jakou moc mají slova? A jakou moc mají z úst Hitlera? Je děsivě krásné pozorovat tuhle dobu očima dítěte a smrti.
Následovalo je mnoho žertovných poznámek, a stejně tak i další nápor heilhitlerování. Víte, vlastně se divím, že při něm nikdy nepřišel nikdo o oko nebo si neporadil ruku anebo zápěstí. 

6. Židovská tematika. Celý příběh se silně dotýká problematiky židů za druhé světové války. Je děsivé pozorovat smrt, jak téměř pláče nad tolika zbytečně ztracenými životy. Mě samotnou celý problém vždycky hodně fascinoval, číst o tom (a podívat se do koncentračních táborů) by člověku skutečně mělo změnit pohled na svět.

Tak jako tolikrát, když došlo na lidi, jsem je litovala, když jsem o nich četla ve slovech zlodějky knih, ne ale tolik, jako jsem soucítila s těmi, které jsem v té době sbírala po táborech. Ti Němci ve sklepě byli politováníhodní, to jistě, ale měli aspoň naději. Byl to sklep, ne koupelna. Neposlali je tam vysprchovat. Pro tyhle lidi byl život pořád ještě dosažitelný.

zdroj
7. Hans Huberman, nový táta Liesel. Pro Liesel je to vlastně jediný táta, neboť toho pravého nikdy nepoznala. Hans Huberman německé holčině hodně rychle přirůstá k srdci. Podobně k srdci přiroste čtenářům.

8. Rudy Steiner, nejlepší přítel Lisel. Ach, Rudy. Toho si zamilujete, k tomu ani není třeba říkat víc. "Co takhle pusu, Saumensch?"

9. Věty. Panebože tak nádherně postavené věty jsem v žádné jiné knize neviděla! (Překlad Vít Penkala. Tleskám!)
Řekla to nahlas a slova se rozmístila po místnosti plné chladného vzduchu a knih.

10. Naučíte se Německy. No dobře, ne tak úplně, ale pochytí ty nejdůležitější slovíčka a fráze! Slova jako Watschen, Saukerl nebo Saumensch už nikdy nezapomenete. 

DEFINICE:
Watschen = pořádný výprask.

zdroj
11. Kniha vás emočně vyždímá. A to jakože úplně. Nevěřím tomu, že u toho někdo neplakal. Prostě žádné oko nezůstane suché. Zapomeňte na nějaké Hvězdy nám nepřály, to je proti téhle knize nic. V knihkupectví by ke knize měli dávat balík kapesníků zdarma.

12. Markus Zusak dokonale spoileruje. Co tím myslím? Prakticky na první stránce vám autor nastíní, jak to všechno dopadne. No to snad ne, říkáte si. Spoilery asi nikdo nemá příliš v lásce, tady to ale překvapivě dobře funguje.

13. Tahle historická fikce (která je ovšem založená na pravdivých historických faktech) se zařadí mezi vaše nejoblíbenější knihy. Zlodějka knih vám zláme srdce na tolik kusů, že už ho nikdy neslepíte. 

_________________________________________________________
Poznámky pod čarou: 
– V originále je vypravěčem Smrt – muž. Přeložené do češtiny by to samozřejmě bylo divné, na příběhu to vlastně nic nemění. Dokonce se mi i dost líbí, že ta křehkost a grácie, s jakou si Smrt v tomhle příběhu odnáší duše, patří ženské bytosti.
– Chtěla bych tuhle knihu číst pořád. Kdybych musela číst jen jednu knihu do konce svého života, byla by to Zlodějka knih.
– Nedívejte se na film předtím, než si knihu přečtete!! (Nebo se na něj nedívejte nikdy, to je jistější.)

10 komentářů:

  1. Krásný článek:) Já Zlodějku knih četla někdy minulý rok a byla to perfektní kniha♥:))

    OdpovědětVymazat
  2. Zlodějku knih jsem četla nedávno a velice se mi líbila. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Od autora mám doma knížku Posel, ale i Zlodějku prostě musím mít. Hlavně po tvém článku, hodně mě to navnadilo! :)
    Vypadá dokonale. O.O
    Skvělý článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A líbil se Posel? :)
      Děkuju! Knihu si určitě brzy přečti, je úžasná <3

      Vymazat
  4. Už ji strašně dlouho plánuju, ale nevím, kdy se k ní dostanu :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevadí, že to nebude hned! Já mám radost i z toho, že ji plánuješ :)

      Vymazat
  5. Myslím, že jsi to moc krásně popsala a pokud někdo tuhle knížku ještě nečetl, po tomhle článku by měl mít chuť se na ni vrhnout! :)
    Mně osobně se také rozhodně líbí, že Smrt je v českém překladu v ženském rodě. Tak nějak mi to i vzhledem k tomu příběhu přijde víc adekvátní. Některé ty pasáže, které se Smrtí tolik miluji, by mi při vyprávění v mužském rodě možná přišly lehce zvláštní. A já nevím, prostě mám Smrt zafixovanou jako ženský rod a dost pravděpodobně by mi nesedlo, kdyby to bylo v překladu ponecháno jako v originále. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, kočičko! :)
      Taky se mi to líbí víc :) Podle mě by to ani do mužského rodu přeložit nešlo, protože je TA smrt. Jedině že by to byl Smrťák, ale to je hrůza :D

      Vymazat

Těším se na váš komentář! :)